„Ale chodí kolem něj každý den hospody.“ „Myslím, že starostovi by jenom prospělo, kdyby přestal do hospody chodit. A tobě taky. Záhon s růžema prostě bude a hotovo.“
„Taky ženský si stěžovaly, že sis nevybrala jejich růže.“
„Nejspíš proto, že ty jejich se mi nelíbily. Který ženský?“
„To nemůžu říct. Ale možná by pomohlo, kdybys vyhlásila takový to výběrový řízení a až na základě jeho výsledků se rozhodla.“
„To nemůžeš myslet vážně?“
„Hele, tak jinak. Starostu potřebujeme, protože chceme změnit tu louku na stavební parcelu a přece si proti sobě nechceš poštvat místní drbny, že ne? Prostě bude nejlepší, když ten záhon zůstane tak, jak je.“
„A co řeknu sousedce? Že panu starostovi se nelíbí její růže?“
„Blázníš, jeho do toho vůbec nemůžeš namočit. To byl jenom takový poradní hlas.“
„A dost! Konec diskuse. Zítra je prostě vysázím!“
„V tom případě tě musím upozornit, že ten pozemek se záhonem ti nepatří.“
„V tom případě tě já musím upozornit, že pokud nebude záhon s růžema, přestávám ti vařit a prát.“
„Právo je na mojí straně.“
„Tohle není otázka práva, ale zdravého rozumu.“
„Právo pojem zdravý rozum nezná.“
„To ty taky ne a přitom sis mě vzal.“
„No právě.“
„Dohodneme se, já budu dělat, že jsem tohle neslyšela a ty budeš dělat, že na předním záhonu žádný růže nejsou.“
„Myslím, že daleko líp by vypadaly na zadním záhonu.“
„Za barákem, kam celej den nesvítí sluníčko?“
„Růže ho zase tolik nepotřebujou.“
„Tak víš co? Když jsi prosazoval výběrový řízení, tak můžeme uspořádat i referendum. Obejdu ulici a uvidíme.“
„To mi přijde zbytečný, zatahovat do toho celou ulici.“
„Najednou a co starosta a ty ženský, tys do toho nezatahoval?"
„Nemůžeš srovnávat dvě naprosto rozdílný věci.“
„Který? Zdravý rozum a právo?“
„Už jsem ti říkal, že tě miluju?“
„Tuším, že to bylo před dvaceti lety. Při svatebním obřadu.“
„Tak to vidíš a pořád jsem s tebou. Čas je mocný léčitel.“
„Ale ta jeho úmrtnost, co?“