Během úvodní čtvrthodinky filmu ovšem nevíte, co si o tom všem máte myslet. Nejdříve se ocitnete na dámském dýchanku, při kterém dámy s neuvěřitelnou rychlostí hrají hru vzdáleně (asi tak na pár set metrů) připomínající domino a vedou u toho rozhovor srozumitelný stejně jako pravidla předváděné hry. Následně se přenese děj o čtyři léta nazpátek na univerzitní půdu. Jakoby začal nový film.
Touha, opatrnost tak hned od začátku vyžaduje po divákovi pozornost, vůli nechat se s každým políčkem zatáhnout do děje. Pokud se podvolíte, odměnou vám bude pozvolna rozkvítající velký osudový příběh o vášnivém vztahu dvou lidí, kteří by se za normálních okolnosti jen stěží potkali. Jestliže ovšem očekáváte další romantický biják s jednoduše rozhozenými charaktery postav a dopředu známým koncem, bude pro vás nový počin tvůrce Zkrocené hory hodně velkým rozčarováním (i z diváckých reakcí v sále bylo hodně patrné, kdo šel na jaký film).
Touha, opatrnost je doslova prošpikovaná hudbou. Opravdu je jen málo scén, které se bez ní obejdou. Měl jsem ze začátku trochu problém s jejím rozmáchlým pojetím, ale nakonec ji stejně přehlušil samotný děj filmu. Zajímavá je kamera Rodriga Prieta opakovaně využívající odrazy postav od zrcadla až po výlohu. A hlavní herecké duo Tony Leung a Tang Wei? To si zaslouží obdivnou pokoru a uznání za opravdu soustředěný výkon, který po celý film předvádějí. Ang Lee si umí dobře vybrat. Od tématu přes spolupracovníky až po herecké tváře. Touha, opatrnost se mu zkrátka nadmíru povedla!