Nejdříve je zapotřebí připomenout si základní a jednoduchý fakt – Radiožurnál není hudební stanicí. Hlavním předmětem jejího vysílání je poskytování informačního servisu v širokém spektru zpravodajských a publicistických žánrů. Hudba zde funguje jako doplněk. A právě tady vstupujeme na kluzkou plochu rozdílných představ, které o podobě tohoto doplňku panují. Domnívám se, že zbytečně. Stačí návrat o pár řádků výše a odpovědět si na jednu jednoduchou otázku: Neměla by stejným informačním servisem být i hudební dramaturgie?
Pokud panuje shoda ohledně hlavní náplně Radiožurnálu, lze ve stejné shodě zjednodušit popis jeho posluchače na člověka, který chce být informován. Důležitý v této rovnici je přitom fakt, že posluchač do výběru a obsahu témat z valné většiny aktivně nezasahuje. Stanice se neřídí posluchačskými průzkumy, zda by měla například vysílat či nevysílat reportáže o válkách nebo o dění v zapadlých končinách všech světadílů, zda by měla vynechávat zprávy a informace, které neladí s tím kterým politickým přesvědčením. A je to tak v pořádku. Proč ale podobným způsobem selektuje svou hudební náplň?
I na písničku je zapotřebí hledět jako na nositele informace. Dává zprávu o interpretovi, o autorech, o momentálním dění v žánru k jakému náleží. Ve větším souboru dokresluje obraz kulturní krajiny země svého vzniku. Co by mohl říct posluchač, který neposlouchá nic jiného, než Radiožurnál, o aktuálním stavu české populární hudby? Byl by jeho rozbor stejně přesný a vyčerpávající jako například v případě politického dění na domácí scéně?
Cesta k nápravě současného neutěšeného stavu hudební náplně Radiožurnálu vyžaduje pouze jedno radikální rozhodnutí. Tím je přijmout za ni plnou odpovědnost. Zbavit se pohodlné berličky v podobě odvolávání se na posluchačské průzkumy. Vše ostatní už je pak otázkou profesionality hudebního dramaturga, který se fakticky stane zpravodajcem o dění na hudební scéně. Důležitou v jeho misi by pak byla plná podpora ze strany vedení stanice, protože se dá očekávat, že se ocitne pod velkým tlakem ekonomicky zainteresovaných skupin od vydavatelských firem po producenty.
Sestavení nového hudebního profilu se přitom může opřít o jednotlivé bloky, ve kterých svůj servis Radiožurnál nyní nabízí. Ranní blok aktuálního zpravodajství by byl například proložen hudební nabídkou s datem vzniku limitovaným posledním rokem ze sedmdesáti procent, pěti roky ze dvaceti procent a staršími nahrávkami ve zbývajících deseti procentech. Pro dopolední volnější blok by došlo k nárůstu zastoupení starších skladeb, aby s nastupujícím odpoledním a především podvečerním vysíláním opět stoupalo procento těch nových.
Na budoucí podobu hudební dramaturgie Radiožurnálu budou vždy existovat desítky rozdílných pohledů. I ta výše načrtnutá je pouze symbolickým námětem k dalšímu rozboru. Docílit optimální úrovně, s kterou by byli všichni spokojeni, zkrátka nelze. Vždy se objeví někdo, kdo vznese námitku cenzurního výběru. Bylo by ale dobré si uvědomit, že tato námitka se lépe odráží z reálně zajištěné obrany, než z pouhé virtuální představy o ní.