Reakce potrefených na gesta Pavla Horvátha v utkání se Žižkovem jsou pak stejně směšná, jako jejich reakce na fotbalovou korupci. Všichni o ní ví, ale nikdo s ní nechce mít nic společného. Vždyť to korupce přece ani nebyla, pouze pár funkcionářů rozebíralo situaci na rybím trhu. Také tentokrát se dozvídáme, že se nejednalo o fašistický pozdrav, ale o uklidňování sparťanských fanoušků. Velmi milé vysvětlení. Možná, že i v případě Adolfa Hitlera a jeho soukmenovců se vlastně jednalo pouze o uklidňování Židů, které nebylo myšleno se špatným úmyslem. Vždyť on to byl přeci takový lidumil a milovník umění.
I o Pavlovi Horváthovi jsme se dozvěděli, že se věnuje charitě a velmi aktivně bojuje proti rasismu. Ne, opravdu se ho tímto nesnažím přirovnat k masovému vrahovi, ale tento způsob boje se mi zdá poněkud podivný. Možná se jenom snaží vytlouct klín klínem, ale proč, pokud je skutečně aktivním protirasistickým bojovníkem, přijímal angažmá ve Spartě? V klubu, který je znám rasistickými projevy svých fanoušků. Kolik už například přednesl návrhů na jejich vytěsnění?
Možná, že Pavel Horváth skutečně není rasista. Možná, že neexistují rasističtí a antisemitští ultras fanoušci. Možná, že český fotbal vůbec nezná pojem korupce. Co vlastně můžeme na jisto říct o fotbalové lize? Možná, že nic….