„Pane Topolánku, děkujeme, že jste přijal jako jediný politik naší nabídku.“
„Víte, já s tímhle nemám problém.“
„To jsme rádi. Teď, kdybyste se mohl svléknout, fotograf tu bude za chvíli.“
„Tak proti tomu se musím ohradit. To jsme si nedomluvili. A já dohody dodržuju.“
„Promiňte, to jsem jenom tak zkoušel.“
„No, jestli to takhle zkoušíte na každýho, tak se nedivím, že vám odmítají přijít. Ale teď si vezměte, kdyby se vám takovej Paroubek skutečně začal svlíkat, to by vám sem, vole, musela vtrhnout zásahovka (smích)“
„U něho jde hlavně o ten mozek. To, že mu tak nabobtnal není důležitý.“
„Hlavně mi neříkejte, že ho volíte. Ale nechme toho. Já jsem tu vaši nabídku nepřijal jenom tak, něco bych od vás za to potřeboval.“
„Ale říkal jste, že s tím nemáte problém.“
„Vy vážně volíte Paroubka? Podívejte se, nemusíte z toho mít strach, vyděláme na tom oba. Jistě jste si všimnul, že ODS není moc vidět. Socanů je všude plno a strana na mě tlačí, abych to dal rychle do pořádku. Zkusili jsme vyrukovat s části volebního programu, ale vystačilo to jenom na jeden den a my potřebujeme něco většího. Já mám tady připravenou kameru. Až vám řeknu, tak ji zapnete, ale musí to vypadat jako tajná nahrávka, tak ji nějak jako zamaskujte. Tady mám připravenej scénář, abyste věděl, na co se mě máte ptát. Jsou tam i moje odpovědi. Vy vidět nebudete, tak to můžete rovnou číst. Následně se to dostane do novin. Kluci si mě podaj na grémiu, ale já to samozřejmě ustojím. Tím naštvu spoustu lidí včetně novinářů, kterým to jako téma pár dní vydrží. Jasný?“
„A co z toho budu mít já?“
„No co, bude se mluvit o tom vašem časopisu. Na takovou reklamu byste musel šlapat i s celou redakcí nejméně rok v kuse. Ne, to byl vtip, samozřejmě. Muselo by to být mnohem dýl (smích). Takže jsme domluvený. Až řeknu včil, tak to zpustíme. Včil!“