Dočetl jsem se, že jeho autor je považován za nejnadějnějšího představitele holandské taneční scény. Údajně má být také tvůrcem současného zvuku techtrance a dalších ještě asi pěti odnoží spjatých s trance stylem. Za rok 2007 je patnáctým v řebříčku DJ MAG Top 100. U nás se objevil na loňské Sensation White i Cybertronicu. Bílí už vědí, pro ostatní, kteří se v téhle muzice příliš neorientují – Sander van Doorn, album Supernaturalistic.
Pokud vám už jenom při samotné zmínce o trancu naskakuje obranná husí kůže, zkuste ji tentokrát přejít bez povšimnutí a pár tracků si ze Supernaturalistic poslechněte. Hned úvodní Look Inside Your Head má například do klasického klišé spjatého s tímto uhlazeným a navoněným žánrem stejně daleko, jako Strana zelených k vítězství v jakýchkoliv volbách. Zatímco tato strana už začíná mít problém i s překonáním minimálního pětiprocentního zisku, je to právě minimal, kterým je hned úvod Doornova alba poznamenán. K zaznamenání je i na jiných místech. Například v pro mě absolutním vrcholu, skladbě Dozer. O tracku Sushi pak sám autor prohlašuje, že mu připomíná festivalovou pohodu a Apple má mít schopnost strhnout parket. Nechybí ani singlové hitovky Riff nebo By Any Demand. Co kvituju s největším povděkem je nepřítomnost popěvků a snesitelná délka skladeb. Je to zajímavé, zvukově bohaté, rozkročené daleko za hranice jednoho žánru. Pár tracků vás možná Supernaturalistic donutí pustit si ještě jednou a jméno Sander van Doorn si budete chvíli pamatovat. Myslím, že je to vcelku dobrá bilance.
Abych se přesvědčil, že jsem se nezbláznil a můj hudební vkus zůstává na stejných hodnotách, pustil jsem si vzápětí nové dílo podobného žánru Blank a Jones – The Logic of Pleasure, které jsem odzíval už při prvním poslechu. Výsledek? Vrátil jsem se k novinám a po pár minutách ty zpívánky utnul. Prostě, kdo umí, umí.