Reklama
 
Blog | Petr Balada

Myslím, že … (1)

Myslím, že žijeme v zacyklení. Všechno se vrací, všechno už tu bylo. Je nejspíše jen otázkou času, kdy po nás někdo odjinud hodí meteoritem, abychom následně začali znovu a lépe. Prozatím si užíváme takový malý týden návratů. Do kin se vrátil Indy, do divadla Havel, do ulic odboráři. Počasí zavzpomínalo na podzim a pošta se rozpomněla na dopisy, které už nikdo snad ani nečekal. Dalším kolem se také připomněl souboj pyšného prezidenta s hrdým soudcem čekatelem a park ve Stromovce nám znovu dokázal, že dělat díry do země se nevyplácí. A aby toho nebylo málo, do mediálního kolotoče směřuje zpátky duo Tachecí-Bobošíková.

Říkám si, že je to příliš mnoho návratů, aby to byla všechno jenom náhoda. Všechno totiž souvisí se vším. Takže ještě jednou a v překvapivě nejistých souvislostech:

Pošta zadržovala dopisy tak dlouho proto, že v jednom z nich se ukrývá souhlas prezidenta s novým soudcem. Pan K. ho odeslal v dobrém rozmaru během kongresu o globálním oteplování, ale když si druhý den uvědomil, co provedl, snažil se ho pozdržet. Aby nepůsobila jeho intervence nápadně, nechal uklidit do bezpečí rovnou celý pytel a pro jistotu vydal prohlášení, že nového soudce jmenuje teprve tehdy, až se ve Stromovce propadne zem. K jeho smůle však k tomu skutečně došlo a to při natáčení nového Indiana Jonese v rozbudovaném tunelu právě pod Stromovkou, který představoval dílo zaniklé civilizace. Pan K. musel narychlo vymyslet nový plán. Povolal nenáviděné odboráře, aby odvedli pozornost. Zavázal se jim při tom slibem, že i on bude následující měsíc vládě škodit. Škůdcovský měsíc vyvrcholí rozhovorem, který povede jako první host paní T. v jejím novém pořadu neokoukaného digitálního kanálu. S celou touto strategii pomáhala prezidentovi paní B., která svůj plán vyměnila za budoucí místo ředitelky veřejnoprávní televize. A pan H. o tom všem napsal absurdní divadelní hru odehrávající se za podzimního počasí. Hra se jmenuje Docházení.

Ať už si o tom myslíte cokoliv, je jasné, že tahle verze je mnohem zajímavější, než ta skutečná. Na druhou stranu, pokud by nebylo reality, nebylo by ani fikce. A je koneckonců jedno, který z těch dvou světů máte raději, jen je musíte umět vždy včas rozlišit, abyste se vyhnuli kocovinám z nepředvídatelných návratů.

Reklama