Mateřská škola ve Valech funguje přes půl století, z toho posledních pět let samostatně pod právní subjektivitou. A o tom, že ani zdánlivě idylická vesnická atmosféra není zárukou klidné práce s dětmi, ví své ředitelka této mateřské školy, paní Jana Jančulová.
Co vás prozatím nejvíce překvapilo jako ředitelku mateřské školy?
Že jsme především úřednice a není to jenom můj názor. Ve skutečnosti jsme úřední myši, které musejí mnohdy dávat stranou práci s dětmi a věnovat se papírování. Od roku 2003 jsme jako školka v právní subjektivitě. To znamená, že já mám firmu mateřská škola a jsem plně zodpovědná za její chod. Takže od té doby, co jsem ředitelka, a jsme v právní subjektivitě, se málokdy klidně vyspím.
Byrokracie tedy zasáhla i mateřské školy?
Nyní je to tak, že i paní kuchařka si nejprve uvaří, uklidí a pak zasedá k počítači a papíruje. Jednou za měsíc vybírá stravné a školné a ke všemu si vede evidenci. Já musím následně pohlídat, aby peníze, které se vyberou, přišli na účet. Vzhledem k tomu, že máme internetové bankovnictví, můžu ho hlídat i z domova. A tak mnohdy první co udělám, když ráno vstanu, je, že ještě v pyžamu zkontroluji účet. Minulý rok se mi stalo, že zaměstnanci čekali na březnovou výplatu a já je ujišťovala, že peníze z účtu odešly. Bylo to v době, kdy žádám obec o zaslání dotace, protože dostáváme čtvrtletní vyúčtování plynu a elektřiny. A zrovna v ten moment, kdy jsem zadávala příkazy na výplaty, se krylo zaslání dotace a vyúčtování plynu za zhruba deset tisíc. To znamená, že ze čtyř výplat se nedostalo na plat učitelky, která je navíc samoživitelka. Byla jsem zvyklá pracovat s dětmi a teď mi do toho vstoupila administrativa.
A máte informace, jak jsou na tom ostatní mateřské školy? Je to stejné?
Ano. Vždycky, když máme porady, tak zjišťujeme, že jsme na tom téměř všichni stejně. A je jedno, jestli je to pětitřídní školka nebo jednotřídní, jako je ta naše. Ty problémy a starosti jsou obdobné.
Je současně nastavení systému dotací pro mateřské školy vyhovující?
Dotace od státu závisí na počtu dětí a od toho se odvíjí její výše, počet zaměstnanců a výše jejich úvazků. Takže já jsem například před rokem pobíhala po vesnici a přemlouvala rodiče dvou a půlletých dětí, ať je dají do školky, protože nám v červnu odešlo 15 školáků! Jenomže tři děti ve věku dva a půl roku, které mohou celkově chodit jenom na pět dní v měsíci, vydají za jedno dítě chodící každý den. Já jsem pak v únoru loňského roku, když už byl jasný rozpočet, s hrůzou zjistila, že se mi nedostává do konce roku 79 tisíc na platy. Musela jsem všem tu situaci vysvětlit, odebrat osobní ohodnocení a zkrátit úvazky. Paní učitelka tak byla nucena chodit na brigády a školnice si našla další zaměstnání.
Jak ten úsporný režim tehdy přijali rodiče?
Já s nimi dělám pravidelné schůzky, na nich jim vždycky vše vysvětlím a následně udělám zápis, co všechno jsme dohodli a nechám ho rodiči podepsat. Jednou z položek, kde jsme se snažili ušetřit, byla i prádelna, která nás za jedno praní stála i 1300 korun. A protože vím, že v jiných školkách se na praní podílejí i rodiče, domluvili jsme se, že každý měsíc bude prát jedna maminka ručníky a každé tři týdny bude každá maminka prát povlečení svého dítěte. To si odsouhlasili a podepsali. Dále nosí toaletní papíry, papírové kapesníky a pasty na zuby. Vím, že to není optimální řešení, ale podařilo se nám i díky téhle spolupráci ušetřit.
Jak ta situace vypadá dnes?
Kapacitu máme 25 dětí a obsazenost 22 děti. A jestliže loni jsem měla minus 79 tisíc, tak letos do konce roku plus 54 tisíc. Takže pohoda. Můžu se všem podívat do očí, vrátit osobní ohodnocení. Kuchařka i učitelka mají opět zvýšený úvazek.
Mluvili jsme o státních dotacích, ale co ty obecní?
Co se týká obecních dotací, tak teď máme přislíbeno od obecního úřadu profinancování nové střechy. Navíc obecní úřad přispívá na plat kuchařky a školnice, kdy každé hradí tři hodiny denně, což je 81 tisíc ročně. Kdyby tohle nehradili, tak ta školka se může zavřít.
Jak jste na tom se sponzorskými dary?
Teď jsem právě od jedné maminky obdržela tisíc korun. Dnes jsme dostali novou dětskou sedací soupravu. Každého takového dárce pak zveřejním vyvěšením poděkování na dveřích školky a tím zároveň i motivuji další. Funguje to a mám z toho radost.
Mimochodem mění se nároky rodičů, které mají na mateřskou školu?
Myslím, že to je hodně závislé od stavu celé společnosti. My se snažíme, aby rodiče byli spokojení, ale nikdy se nezavděčíte všem.
Objevil se například požadavek na výuku angličtiny?
Začala jsem ji s dětmi dělat. Byla to taková angličtina hrou, ale byla jsem inspekcí upozorněna, že pokud nemám atestaci, tak ji nemůžu ani učit. Nakonec jsem došla k názoru, že se spíš zaměřím na to, aby děti uměly správně česky a chovaly se slušně. Protože, když si pustí televizi, vidí to, co vidí. Měli jsme tu chlapečka, který mlátil děti téměř na potkání. Snažila jsem se mamince domluvit konzultaci v psychiatricko-pedagogické poradně, ale řekli mi, že to musí udělat přímo maminka, která se tam ovšem údajně nemohla dovolat. Ve školním roce 2005/2006 se při počtu 25 dětí rozvádělo 5 rodičů a to byla opravdu náročná situace. Jsme prostě v takové době, kdy ani rodiče vlastně nevědí, co chtějí a do toho vychovávají děti. Mají často problémy sami se sebou a pak si myslí, že školka za ně všechno zvládne. Ale oni jsou hlavní vychovávatelé.
Je to způsobeno tím, že doba je čím dál rychlejší? Že rodiče se věnují spíše své kariéře a mají čím dál méně času na děti?
Oni jezdí na drahé dovolené, můžou si koupit téměř cokoliv, ale na děti nemají čas. Myslím, že to je celostátní problém.
Co by se muselo stát, aby se to změnilo?
Museli by se zastavit a zamyslet nad tím, co je důležité. Jestli kupovat drahé dárky a hračky, anebo se tomu dítěti skutečně věnovat.