Na Let It Roll to nejdříve byla skutečně zábava. Už postupně sílící mrholení zapříčinilo prořídnutí venkovních tanečníků. To jsme se jim ještě smáli. Vyvoněný kluci a holky z města bojácně prchající před vodou, která jim kazila image. Po dvaceti minutách jsme zdrhali taky. A nebýt známosti za zvukovým pultem, smálo by se nám na oplátku družstvo sucharů, jenž mezitím obsadilo volná místa pod stany s vedlejšími pódii. Kdo pozdě chodívá, promočený bývá.
Multifunkční areál se pozvolna měnil v koupaliště a my byli nuceni čelit vlně dubstepu. Jaká to schválnost! Deprese venku, deprese vevnitř. Já mám dubstep jinak celkem rád, ale tentokrát jsem ho po pár minutách začal nenávidět. Nepomáhal ani přesun pozornosti na doprovodné projekce. Grotesky došly. Každý nadějný pohled ven se ve vteřině měnil na skeptickou předpověď počasí. Tohle jen tak neskončí. Inu, co vám mám dál popisovat, přišla nabídka odvozu. Kývnul jsem, přebrodil, nastoupil, odjel.
A máte po Zápiskách z festivalu. Pardon, máme po Zápiskách z festivalu. I když, možná by se napsat daly. Už z fakulty si pamatuju šibala vysvětlujícího nám, jak usazen doma píše on line reportáže ze zimních stadionů, kde právě probíhá nervy drásající hokejový zápas. A zrovna dneska mi při četbě o razantně rockových The xx na Glastonbury napadlo, jestli náhodou na Pohodě nevystupoval místo nich někdo úplně jiný. Poctivost je zkrátka společensky nekorektní přežitek. Ale na druhou stranu, když prší, tak prší. To neokecáte.