Jen stěží je možné na domácí festivalové mapě najít konzervativnější line-up, než jaký nabízí Benátská noc na Malé Skále, což v plné míře platí zejména o zahraničních jménech. Místní jsou pak zastoupeni stále stejným jádrem rockových pohrobků. Většina z nich se nedokázala přenést přes devadesátá léta a ti otrlejší zamrzli v osmdesátkách. Nikde jinde se vám asi také nemůže stát, že uslyšíte hudební styl, o kterém jste si mysleli, že už ho dávno nikdo nehraje. Vrcholem letošního ročníku bylo nasazení zábavového Komunálního odpadu na nedělní odpoledne, které tím pádem přestalo být sváteční. Naštěstí o pár kroků dál hrála v úžasné klubové atmosféře a s obrovským nasazením velká česká naděje – kapela Eastpark. Ale po pořádku.
V pátek příjemně překvapila Bára Zemanová, která i přes vratký repertoár předvedla, že v ní dřímá velký rockový ženský hlas. Navíc se obklopila výborně šlapající kapelou. Plus minus zahájili letošní velkou slovenskou ofenzívu, když svým energickým setem převálcovali dvě třetiny českých unylých kapel. Jejich předělávka Help od Beatles byla opravdu neuvěřitelným steroidovým koktejlem. Následující UDG tempo sice poněkud zvolnili, ale i tak opět přesvědčili, že live znějí lépe a ke konci stereotypně. Generační podtatranský trojboj zahájila nová krev v podobě cenami ověnčené kapely Lavagance, pokračovali hudebně barevní IMT Smile a konec obstarala legendární Tublatanka. Jejich muzika sice zestárla, ale pořád je snadné jí podlehnout. Tahle slovenská dvouhodinovka byla hodně osvěžující.
Sobota začala na velkém pódiu hodně na pohodu. Eddie Stoilow uhranul především výborným zpěvákem a Photolab hravostí. Mňága a Žďorp nic nového nevymyslí a nikdo to po nich ani nechce. Přesto nezněly jenom osvědčené fláky, ale i songy, které se jimi ještě nestačily stát. Zajímavým úletem pak bylo umístění Xaviera Baumaxy a jeho psů na main stage. Anna K. doplatila na počasí a Iva Fruhlingová na svůj nezpěvný hlas a špatný zvuk. Temperamento pobavilo, rozhoupalo, roztančilo. Guločar s Laurou se nejspíš domluvili a svůj energetický náboj prali do tančících posluchačů v samopalových dávkách. Pak přišlo zklidnění. Tisíce lidí bylo zvědavých, co předvede slovenská ikona osmdesátých let Peter Nagy. Obava ze zařazení jeho pozdějších stylových kolotočů se naštěstí nenaplnila. Šel na jistotu. Bylo to hodně velké retro, bylo to hodně hlučné karaoke. Po půlnoci se na Malou Skálu vrátil přestrojen za kapelu Imodium orkán Kyril. Jejich muzika má stejnou sílu, ať už v podobě Koníka nebo Hlavou.
Neděla přinesla netradiční programové položky Jablkoň a Spirituál kvintet, které potěšily ucho i duši. Zahrál i zmiňovaný Eastpark, který nakonec využil hrubé umístění na nejmenší pódium ve svůj prospěch, kdy se nemusel ohlížet na dodržení neexistujícího časového rozpisu a mohl přidávat. Tohle jméno si zapamatujte! Po turné, které odjeli s Annou K. by si zasloužili svoje vlastní a snad se ho také brzy dočkáme.
A pár poznámek na závěr. Za katastrofu považuji G-kamion okupovaný revivaly zahraničních kapel, při jejichž produkci vedle zvuku vypadávalo často i vědomí. Po minulém zájmu o skromný sponzorský stan s taneční muzikou jsem očekával rozšiřující krok i tímto směrem. Marně. Místo toho vyrostl sice větší jiný sponzorský stan, ale uvnitř probíhalo něco jako diskotéka, která sice zařazením starých pecek od Wubble U či Underworld potěšila, ale průvodním slovem pouštěče a opakovaným zařazením rádobyefektních trancových ploch otrávila. Opravdu by byl takový problém zabookovat pár opravdových DJs?