Na zpravodajské straně číslo pět je článek Antonína Viktora s nadpisem Ohlásila úplatek. Nic nevyšetřovali a vyloučili ji. Nejlegračnější je závěrečný odstavec, který si tu dovolím odcitovat celý: Poslanci Věcí veřejných vyloučili šéfku svého klubu spíše na základě pocitů a jako argument použili etický kodex, jehož přesné znění si navíc nepamatují. Možná jsem nedával při přednáškách dostatečně pozor, ale tohle nemá se zpravodajstvím rozhodně nic společného. Chápu, že pan Viktor není bezcitný člověk, ale na emocích staví publicistika. A pokud mu byla odepřena možnost publikovat na příslušné názorové stránce tisku, mohl z klubu MF Dnes vystoupit.
Ještě mnohem více humoristickým příspěvkem je rozhovor s Kristýnou Kočí na straně čtrnáct, který vedl Ondřej Šťastný. A počínal si přitom tak brilantně, že rovnou vedl zpovídanou i k odpovědím. Například po popisu o dlouhotrvajícím monologu Víta Bárty na poslaneckém klubu následuje novinářův závěr – Tomu se říká vymývání mozků, s čímž Kočí souhlasí a hned je z toho titulek Vít Bárta mi zkoušel vymýt mozek. Výborná práce. A další příklad návodných otázek: Připadáte si tedy tak, že jste poslední dva roky žila v sektě? Berete to tak, že jste byla naivní? Odpovědi byly v obou případech souhlasné, neboť jak z rozhovoru víme, Kateřina Kočí se rozhodně nenechá nikým manipulovat. Ale občas jí to dojde až za dva roky.
Ale aby v tom MF DNES nebyla sama, také Právo si přichystalo soucitný příspěvek o Kristýně Kočí. Nazvala ho: Kočí přišla rebelií o funkci a 26 tisíc měsíčně. Ještě přesně nevím, jakou zpravodajskou hodnotu bych měl tomuto textu přisoudit. Ale možná by bylo dobré založit peněžní sbírku na její podporu. Už jenom za to, jak odpověděla na otázku Práva, co říká na zveřejněné plány Víta Bárty ohledně posílení ekonomické pozice své firmy přes vstup do politiky. Rebelka Kočí: „Potvrzuje to mé odůvodněné obavy o napojení ABL na Věci veřejné“. Kdybyste věděla, má milá, kolik toho tato vaše odpověď potvrdila mně o vás.
Vzpomínáte na Aleše Řebíčka z ODS, o kterém se rovněž psalo, že do politiky vstoupil, aby přihrál státní zakázky své bývalé firmě? Přitom tato firma zakázky za jeho působení ve vládě skutečně dostala, což se o ABL říct nedá. Proč o tomto není v sobotních novinách ani slovo? Že by na to novinářský svět jaksi omylem pozapomněl? Spíše za tím bude lenost psát v souvislostech. Prosím, ponechte mi alespoň v něčem mou naivitu.
Proč nebyla nikým rozvedena myšlenka, že by Kristýna Kočí (a s ní zbytek nespokojených) měla složit poslanecký mandát? Oni přeci nebyli zvoleni sami za sebe, ale na kandidátce VV. Není snad logické, aby se v okamžiku prozření omluvili voličům za svou chybu v úsudku a následně uvolnili místo náhradníkovi pod čarou, který stále straně a jejím ideím, ať už jsou jakkoliv pochybné, věří? Nebude snad jejich případné setrvání v Poslanecké sněmovně včetně případné podpory nové Nečasově vládě jednoznačným znakem politické korupce?
Je před námi ještě spousta otázek. Jestli se dočkáme i odpovědí, těžko soudit. Plíživým výsledkem všech těch kauz však může být ztráta důvěry v tisk, který už přestalo bavit pouze informovat a nechat na čtenáři, aby si udělal vlastní názor. Zdá se, že do kurzu se dostala taktika názor čtenářům už rovnou vnutit. Tedy stejná taktika jakou použil Vít Bárta na své poslance. A jakoby se nám tím kruh uzavřel…