S deštěm nebylo možné dělat nic, s loužemi a blátem ano. Pořadatelé se o to opravdu snažili. Odčerpávali vodní plochy, štěrkem zasypávali nejpostiženější místa a paletami přemosťovali nejméně schůdné cesty. Za to jim patří díky, zatímco za Sollary hrubá výtka. Párkrát už si žetonový systém tenhle festival vyzkoušel a nevzpomínám si, že by ho kdy doprovázel pozitivní ohlas. Tentokrát klasické žetony vystřídaly papírové poukázky jako vystřižené z dětské pošty. Na jejich získání se stály fronty, stánky s jídlem je nebraly, bary měli ve finále problém s jejich rozměněním. Doufám, že to byl skutečně poslední experiment se způsobem placení. Když je možné sjednotit ceny na barech i na jiných festivalech bez zavedení náhradní měny, proč by to nešlo na závodišti?
Summer vždy nabízel ojedinělé pokrytí celého spektra taneční muziky. Vystihoval trendy, nové směry, představoval Česku nové tváře. Také letošní nabídka se nesla v tomto duchu. Tentokrát mi však chyběl moment překvapení. Předloni to byl vedle vysoké návštěvnosti nebývalý zájem o zlámané beaty. V loňském roce Aphrodite na hlavním pódiu a také trance stage, která nakonec převzala otěže a stala se hlavním tanečním sálem. Letos to bylo jenom takové opáčko. Opět zlámaniny na hlavním, opět vítězila v návštěvnosti trance zóna, i když ta tentokrát hlavně díky neuvěřitelnému vizuálnímu zážitku v podobě dokonale osvětlených hradeb. Jenom mi přišlo, že DJ Marky, i přes nespornou kvalitu mixu, se neukázal býti stejným bavičem jako Aphrodite, a že line-up trance UM DJ stage nezasadil jednoznačný úder. Byla to spíše sprška výstřelů s náhodným zasáhnutím cíle. Ale třeba na něj střelci jen dobře neviděli. Nejpestřejší a zároveň nejzábavnější přístup mi tak nabídla zlámaná Take Control DNB stage. Jestliže jsem se na ní začal nudit, měl jsem jistotu, že pokud se za půl hodiny vrátím, všechno bude jinak. A když Ed Rush nabídl pětiminutovku s dubstepem, bylo vymalováno. Ovšem pokud jsem se několikrát vrátil do úžasného podhradí, nečekal na mě krom laserové show žádný hudební zázrak, spíše jenom dokola opakované postupy. Možná jsem se vracel v blbej čas, nevím.
Ale jeden fakt, mě přece jenom překvapil, a to ještě v přípravné fázi, když jsem zjistil, že letos bude na festivalové ploše 9 pódií! Bylo. Ovšem polovina z nich v podivných stanech v režii útočících reklamních partnerů. Kam se podělo klasické kryté stanové podium bez toho, aby ho z větší poloviny neokupovali odkazy na výrobky, kvůli kterým opravdu na festival nikdo nepřišel? A tak z počáteční radosti nad bohatým programem přišlo vystřízlivění včetně zjištění, že jedna otevřená scéna s tradičním umístěním mezi tribunami dokonce chybí! Mělo to však i výhodu – obíhal jsem o jedno místo méně. Trojúhelník: hlavní, zlámaná a hradní mi ještě občas zpestřila Meccamix V.I.P. zone s barem bez front a s vychlazeným pivem. A člověk se tam i hořce pobavil. Třeba ve chvíli, kdy byl Dj Neo doprovázen něčím, co bylo v programu nazváno jako vocalist Cobra Bitch, u které nebylo poznat, jestli náhodou netrpí ukrutnou bolestí nebo jestli tak opravdu tančí. O doprovodném vokálu nemluvě. Kolem ní pak na parketu setrvávala asi desítka návštěvníků. Nějak jsem se při krátkém pohledu na tuto podivnost neubránil otázce, zda to má Neo zapotřebí.
Čekaní na radostné vystoupení Stereo Mc´s mě přivedlo na myšlenku, že by nebylo špatné, kdyby hlavní pódium okupovala pouze živá vystoupení. Zvukové zkoušky by se vždy daly přežít na některé z vedlejších scén a programu by to pomohlo dodat na pestrosti a zábavnosti, o přitáhnutí většího počtu návštěvníků nemluvě. Ani s výběrem kapel by nebyl problém. Čím dál více produkčně nudní Skyline dokáží na živo strhnout početné davy a podle návštěvnosti jejich koncertů na festivalech (Sázavafest, Benátská noc) usuzuji, že právě letošek je jejich odrazem k velkým halovým zítřkům. A co teprve svěží Cartonnage, u kterých mi přišla vyloženě škoda, že nedostali do Pardubic pozvání, protože oproti desce je jejich koncert opravdová taneční jízda plná překvapivých zvuků a ozvuků. Do třetice můj letošní festivalový zážitek – rakouská beatboxová kapela Bauchklang, která málem svým muzikálním výkonem, a hlavně ohlasem na něj, zbořila stan na pardubických Ostrovech. Ve výčtu by se dalo pokračovat, ale to snad vědí i dramaturgové S.O.L. a třeba nás příští rok překvapí. Já určitě na závodiště opět zavítám. Důvody? Předběžně zveřejněným termínem se festival vrací do svého slunečního termínu a i přes letošní rozpačité dojmy je pro mě Summer Of Love stále srdeční záležitostí. Věřím, že stejně to mají i tisícovky dalších a příště se tam zase všichni ve zdraví potkáme.
Dodatek: při odchodu zdarma rozdávaný stostránkový Xmag speciál příjemně potěšil a touto cestou za něj, snad nejen já, děkuju!