První pivko mi doprovodily svou kolovrátkovou produkcí No Name, občerstvení pak standardně výkonní Prague Ska Conspiracy. Po příjemném přečkání deště v čajovně nadešel čas dalšího startu orientačního běhu mezi jednotlivými pódii. A start to byl více než zdařilý. V akustickém stanu právě směřovalo k vrcholu vystoupení dua Mišík, Hladík nestárnoucí klasikou – Variací na renesanční téma. Následoval skok do hudební retro budoucnosti. Na vedlejším pódiu řádila elektro popová Cartonnage a pro mě se jednoznačně stala objevem festivalu. Obrovský taneční potenciál dřímá v této partě, která se přehrabuje v soundu osmdesátkovém, aby přes něj umě prosívala různorodé zvukové vrstvy a společně se zpěvem pak vytváří to nejzajímavější k poslechu a především tanci na našem malém hudebním pískovišti. Z toho, co jsem letos prozatím slyšel jednoznačně nejlepší záležitost! Spolehlivě hitující Meky Žbirka zopakoval své hlášky z Benátské noci a kapela Sunshine dokázala, že umí sice podmanit muzikou, ale svým vystupováním už míň. Švihadlo i následující Polemic potěšili, rozjásali, rozezpívali a roztančili davy. Tancovat se začalo i ve velkém stanu k tomu určenému. Chlapci ze Shadowbox.cz velmi osvěžujícím způsobem načali zlámanou noc. Skatalites dokázali na hlavním pódiu, jak velmi radostnou záležitostí může muzika být. O pár metrů dál hypnotické vystoupení Yellow Sisters doprovázeli nejen bubnující hosté, ale také spontánní tanec části posluchaček. Ženské kvarteto vystřídala velvyslankyně Faithless – Sister Bliss – a Sázavafest se rázem proměnil na taneční festival. Zatímco ve stanu se beaty lámaly, venku se rovnaly a lidi jásali. Navíc i ze stánku jednoho z hlavních sponzorů překvapivě zněla živě mixovaná taneční muzika, čímž byl dojem zahřívacího kola před blížícím se Summer of Love téměř dokonalý. Na jednom z vedlejších pódií jsem si ještě vychutnal část popůlnočního vystoupení Čankišou, ale pak už vyhrál Roni Size. Nepředvedl nic převratného, ale na pobavení a prošoupání bot to stačilo. Následující Makoto si to u mě rozházel výběrem paní, co byla označena jako MC. A tak nadešel čas na poslední procházku areálem. Bylo po třetí hodině ráno a k mému příjemnému zjištění se ještě hrálo. The Chancers hrnuli houpavé rytmy do lidí i o hodinu později, když jsem festival opouštěl. Ve stanovém městečku mi veselou festivalovou náladu udržel otevřený stánek s čerstvým pečivem a následně i posílený ranní vlakový spoj.
Pokud mohu posoudit na základě sobotně-nedělních zážitků, Sázavafest se povedl. Nekonal se ani tradiční nešvar s chybějícím aktualizovaným line-upem, jehož průzkum byl vzhledem k pozdě večerním přesunům interpretů nezbytností. (I když mohl být přeci jenom po areálu rozmístěn ve větším počtu.) Jediným výraznějším kazem jsem shledal nasazení moderátora na pódiu s označením značky výrobce mobilních telefonů. Toho bych příště prosil na dobu festivalu někam zavřít. Přijedu se přesvědčit. A tentokrát už nejen na jeden den.