Reklama
 
Blog | Petr Balada

Zápisky z festivalu: Benátská noc

Měla to být oslava dospělosti, ale spíše se jednalo o puberťácký mejdan s kocovinou. Nevyhovující rozložení scén a s tím související problémy se zvukem. Doprovodný program v rámci festivalového areálu žalostný. Mizerné hygienické zázemí včetně přísunu pitné vody, a to zejména pro obyvatele stanového městečka. Omezený sortiment občerstvení. Nedostatky, které se snadno omlouvají u rodícího se podniku, ale u osmnáctiletého projektu?

Stanové městečko

Na Benátskou noc je dobré vyrazit v předstihu. Získáte tak mj. záruku větší volnosti při výběru fleku pro postavení stanu. O čtvrtečním poledni tomu skutečně tak bylo. Bohužel i na místech, kde v uplynulých ročnících byly rozmístěny toi toiky a hospoda pod stanem. Jen prostor minule patřící provizorním sprchám ohraničovala páska s nápisem zakazujícím přechodný pobyt. Očekávání, že během následujících hodin tak bude probíhat ještě dovybavení o hygienické zázemí se ukázalo být stejně pošetilé jako v rámci programu doufání ve skutečně aktuální zahraniční hudební hvězdu.

Reklama

Pro pivo se chodilo k místním podnikavcům u přilehlé silnice, kde bylo také rozmístěno i něco málo toi toiek. Sprcha žádná, žlab žádný. Pokud někoho postihla touha se umýt, vlezl do Jizery. Nebo si vystál frontu před hlavním vchodem do festivalového areálu, aby byl následně milostivě propuštěn hlídačem před zhruba deset krytých sprch. Pokud ho tedy rovnou neposlal do zmíněné řeky.

Oficiální stanové městečko zadarmo je sice hezká věc, ale vzhledem k tomu, že několik desítek lidí si za stejný „komfort“ neváhá připlatit u maloskalských majitelů zahrad, nebylo by od věci zauvažovat o jeho zpoplatnění vykoupené poskytnutým servisem. I když pokud je možné tento servis poskytnout jeden rok a bez poplatku, proč ten další už to nejde? Že by i ten jeden, s prominutím, blbej žlab navíc byl pro organizátory tak finančně nedostupný?

Největším paradoxem se pak v této souvislosti stala přítomnost informačního stánku o nebezpečí žloutenky. Po areálu v něm zbylo několik válejících se letáků o mytí rukou ve více jak deseti krocích. Tomu tedy říkám černý humor.

Festivalový areál

Už předem byla avízovaná změna v koncepci rozmístění jednotlivých pódií po areálu. Doprovázena byla informací, že se jedná vlastně o návrat do minulých ročníků. Těžko mohu soudit, které to přesně byly. Každopádně se nejednalo o pět předešlých. Zajímala by mě proto odpověď na otázku, proč se od té pravěké koncepce kdysi před léty opustilo. Jestli by v ní totiž nebylo cosi o nevyhovujícím nazvučení.

Pokud totiž máte vedle sebe pódia ve stejné lajně a ve vzdálenosti pouhých dvacet, třicet metrů od sebe, těžko mohou hrát zároveň. Jestliže už jde organizátor do podobného rizika, musí pak fungovat alespoň časová harmonizace. Hlídání nástupu jednotlivých účinkujících, zvukové zkoušky. Bohužel, nestalo se. Počáteční snahu vystřídala, z mého pohledu, částečná rezignace. A tak se zvuk hodně tloukl, aby se vzápětí nehrálo vůbec nikde!

Přitom prostor na přesunutí alespoň malého pódia, které představoval rozložený přívěs kamionu, tu byl. Stačilo zaměnit jeho polohu s pivními atrakcemi v jinak nevyužitém rohu areálu nedaleko přístupu do stanového městečka.

Doprovodný program

Pokud je festivalu osmnáct, měl by umět nabídnout i něco navíc. Benátská noc se zacyklila na neckyádě a fotbalovém zápasu rockerů. Tedy na akcích probíhajících mimo samotný areál. Uvnitř bylo vrcholem doprovodného programu sbírání kelímků, vypouštění balonků a hledání nejhezčí návštěvnice, o čemž informovala moderátorka festivalu zhruba každou hodinu až do zemdlení. Proč k tomu nebyla využita velkoplošná obrazovka, těžko říci.

Kino, divadlo, cvičení, deskové hry, pojízdná čítárna, přednášky, debaty, workshopy. To je jen stručný výčet činností, které praktikují na jiných festivalech. Vzhledem k tomu, že hudba začínala hrát až v poledních hodinách, bylo možné využít prostoru pódií alespoň k něčemu ze seznamu. Ale musela by být vůle. Že by to přitom šlo, ukázal nedělní start programu obstaraný Františko Ringo Čechem a jeho Dívčí válkou.

Line-up

Myslel jsem si, že už mám konzervativní vkus tamních hudebních dramaturgů na háku. Že si najdu těch svých pár jmen a zbytku se jednoduše vyhnu. Ale stejně jsem se opět nechal vytočit. Proč Eddie Stoilow, Charlie Straight, Tomáš Klus, Toxique, Niceland či Prague Conspiracy jsou vsazeni do brzkých odpoledních časů a dinosauři jako Walda Gang, Kreyson, Turbo, Kabát a další a další hrají v hlavním večerním programu? Proč při počtu pěti pódií není alespoň jedno věnováno trochu progresivnějším žánrům, než je tancovačka a hard rock? Proč není další obsazeno pouze novými jmény?

Ale abych pouze nekritizoval, nadešel čas pochvaly. A to za dva momenty, kdy jsem si připadal jako na dospělém festivalu. Nasazení projektu Midi Lidi proti silným tahounům Die Happy a Cocotte minute. Tím druhým byla účast britské kapely Fiction Plane, která předvedla neuvěřitelný (a v rámci festivalu vůbec nejlepší) výkon plný hudební radosti a pokory. Bohužel vystupovala po Kabátech, tedy po návštěvnickém exodu, navíc v mizerném popůlnočním čase. A narazila také na jazykovou bariéru, za což se, POZOR!, prostřednictvím zpěváka omlouvala. Ano, byl to zvláštní okamžik. Zvláště v porovnání s vystupováním ostatních rádoby hvězd.

Sympaticky se prezentující kapela na sobě nedávala ani na okamžik znát, že hraje na neprobádaném území. Nešetřila se, sršela energií. A ačkoliv znal její repertoár málokdo z přítomných, na atmosféře to neubíralo. Jaký to rozdíl v porovnání se Zuzanou Smatanovou, na které bylo až příliš patrné, že není zvyklá na tak vlažnou odezvu. Chvíli po začátku svého setu tak udělala to nejhorší, co mohla. Obrátila se na malou slovenskou skupinku fanoušků a zbytek koncertu vlastně odehrála už jenom pro ně. Nechala je zpívat, takže stovky přihlížejících z písniček polovinu textu neslyšely. Nevím, nevím, ale tohle mi nepřišel jako optimální způsob získávání fanoušků spojený s průnikem na nový trh.

Resumé

Asi tu situaci znáte. V obchoďáku procházíte mezi regály a najednou vás upoutá výrobek, o kterém už dopředu víte, že ho nepotřebujete, ale ten obal je tak přesvědčivý. Já to měl stejné s Benátskou nocí. Nebýt nádherného prostředí a party kamarádů, nebyl by důvod na ni jezdit. Jenomže každé kouzlo jednou pomine. Po pěti letech proto říkám dost. Už žádné kupování lístku bez znalosti účinkujících. Stop pořizování permanentky na celý festival, kde se o mě neumějí postarat.

Nedávám tím definitivní sbohem. Nechávám si pootevřená vrátka alespoň na jednodenní návštěvu. To kdyby se povedlo dovést ty R.E.M., které by si šéf organizátorů prý osobně přál. Ale možná by pro začátek stačilo zrušit nedělní festivalový den a ušetřené peníze za umělce věnovat zkvalitnění programu a celkového zázemí pro fanoušky Benátské noci. Pokud tedy pro ně celý ten podnik ještě vůbec dělá.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama