Reklama
 
Blog | Petr Balada

Zápisky z Drumska (11.07.2008)

Nejlepší festival je takový, od kterého nic neočekáváte, a on vám to vrátí v podobě nezapomenutelného zážitku. Tolik má obecná teze. Jak ji uvedl do reality první ročník Drumska open air? Napůl. Kromě muziky jsem nic jiného nečekal a hned při vstupu jsem byl odměněn nezapomenutelnou dešťovou sprchou.

Promyšlenost podnikatelského plánu tohoto festivalu spočívala v prostoru a výběru hudebních žánrů. Podchytit, možná poněkud nafouknutý, stoupající zájem o zlámanou muziku (d´n´b, jungle) a propašovat vedle toho poměrně novou zvukovou vlnu dubstepu je vpravdě bohulibý záměr. Ale protože cesta do finančního pekla je dlážděna dobrými festivalovými úmysly, nejsem si jist, jestli si nyní organizátoři neškubou dredy s tím, že kvůli návštěvnosti měli raději přidat ještě jednu stage se zlámaninama. Ale popořádku.

Královehradecké letiště si začíná budovat pověst festivalového ráje a z větší míry na tom mají zásluhu hangáry, které pro pořadatele představují bezpracně získaný prostor jednotlivých scén. Pro návštěvníky pak mají tu výhodu, že jsou kryté (co by za ně dali na Creamfields) a i když jsou blízko sebe, tak se jejich hudební produkce navzájem netluče. Jediným problémem je dobré nazvučení, což se ne všude dokonale povedlo. Drumska využil hned pětici hangárů. Kromě již zmíněných zlámaných beatů a dubstepu je obsadily ještě příznivci breakcore, provozovatelé sound systémků a živá produkce reggea/dub/ska kapel, u kterých byl rozdíl v nazvučení nejmarkantnější. Mezi hangárama pak postávaly občerstvovací stánky, mobilní záchody i zmatení návštěvníci, kteří nevěděli kam si jít dřív poskočit. Nejvíce se jich v průběhu celé noci rozhodlo pro systémy a rave d´n´b/jungle/ stage. Naopak nejméně jich skotačilo na již zmiňovaném dubstepu a jistě to nebylo pouze tím, že se na něj moc skotačit nedá. Tahle valivá přebasovaná modifikace triphopu byla hudebně nejzajímavější, ale poslouchat ji víc jak dvě hodiny v kuse je stejně náročnou záležitostí jako vydržet dokonce sebekratšího projevu Jiřího Paroubka. Zatímco na Hodokvase ukázka této produkce nad ránem velmi osvěžila, na Drumska byla spíše ubíjející. A pokud by v tomto hangáru nebyla zároveň zóna s odpočívadly a fotbálky, nejspíš by do něj příliš lidí ani nezavítalo. Přesto se právě zdejší vystoupení Machine Funck pro mě stalo nejpříjemnějším zážitkem celého festivalu. Pokud to tedy skutečně byli oni, protože stejně jako v případě Hodokvasu chybělo umístění aktuálních line-upů. Podařilo se mi najít jediný, který měl podobu plakátu přehozeného přes zábradlí oddělující umělce od parketu v dubstep hangáru. Horší místo už by bylo snad jenom přímo pod gramofony. Prográmky s plánkem areálu se nerozdávaly ani u vchodu. Naštěstí hudební produkce vyluzovaná z jednotlivých hangárů identifikaci přece jenom usnadnila. A také když už dubstep bylo místem chill-out zóny, proč nebylo lépe vybavené co do počtu míst k usazení?

Prostor hangárů, fire show probíhající přímo uvnitř, déšť, blesky mísící se s kužely a záblesky světel, komunita návštěvníků, hudební produkce, velmi střídmá přítomnost jakékoliv reklamy – tak trochu undergroundový osvěžující festival, který snad nezahyne hned s prvním ročníkem. Drumska prostě předvedl mix jistoty s krokem do neznáma a výsledkem byla velmi pohodová noc s minimem rušivých elementů. Dobře ty!

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama