Reklama
 
Blog | Petr Balada

Zajímavé, ale zbytečné.

Naplnit programové schéma úzce zaměřeného televizního okruhu může zlehka připomínat luštění sudoku. Pár předepsaných čísel a hodiny mučivého přemýšlení, čím doplnit zbytek, aby to sedělo.

National Geographic je respektovanou značkou i pojmem jak mezi amatérskými přírodozpytci, tak uznávanými vědci. Vedle časopisu existuje také stejnojmenný televizní kanál naplněný dokumenty, které tématicky pokrývají vše, co se děje nebo dělo kolem nás. Od klasických přírodovědných snímků, po vědeckopopulární pořady či rekonstrukce katastrof a historických událostí.

Jedním z okruhů, který často vyplňuje jeho vysílací čas je i podrobné zkoumání Bible. V současnosti je vysílán jeden takový cyklus pořadů pod názvem Odhalená Bible. Prostřednictvím vědeckých důkazů rozebírá každý díl jednu z kapitol či knih a zkoumá nakolik daný text popisuje skutečné události. Díl odvysílaný ve středu nesl podtitul Exodus. Věnoval se tedy cestě Mojžíše za osvobozením židovských otroků z područí Egypta. Univerzitní vědci předkládali rozličné důkazy a teorie o tom, co mohlo způsobit deset smrtelných ran i jak nejspíše došlo k rozestoupení Rudého moře. Chvílemi to tak připomínalo další díl pořadu Clever, ale názornost je názornost. Úplné vyvrcholení však přišlo v závěru, kdy neviditelný moderátor pochválil vědce, ale zároveň spolu s nimi dodal, že k ničemu z toho nejspíš stejně nedošlo, protože neexistuje další ověřitelný zdroj, který by ony výjevy podpořil, a že zejména byrokratický Egypt by jistě ve svých písemnostech podobné události neopomněl zmínit, nakolik byly právě pro tuto říši nepříznivé. Jinými slovy děkujeme za váš čas, ale v podstatě jste ho promarnili.

Tak jednoduché a jednoznačné to samozřejmě není. Přinejmenším pár informací dobře poslouží pro další konspirační teorie či jako výplň ke kavárenské intelektuální debatě. Například ta, že za vším stojí špatný překlad z hebrejštiny a Rudé moře je ve skutečnosti moře Rákosové a to se přechází přece jenom pohodlněji.

Reklama

Občas se zdá, že podobný přístup k programové výplni uplatňuje i veřejnoprávní Česká televize. Rozdíl je však přeci jenom patrný. O málokterém jejím pořadu můžete říct, že byl sice zbytečný, ale zároveň zajímavý. Dva přívlastky už jsou prostě příliš a těžko se uhlídá jejich vyváženost.