Soukromé rozhodnutí ve veřejném zájmu

„Že jí to nevadí, protože nemá co skrývat a pokud byste potřeboval mluvit přímo s ní, nebude to pro ni problém.“
„Promiňte, ale nepřipadá vám potom vyšetřování zbytečné?“
„Vůbec ne. Víte, moje okolí mě už několikrát upozorňovalo, že vidělo moji ženu s někým neznámým, nebo že před naším barákem stálo auto, když jsem nebyl doma. A protože je to moje žena a mně přijde ponižující, abych se jí na to vyptával, najal jsem si vás. Jí jsem jenom řekl, že pokud něco podstatného zjistíte, okamžitě podám žádost o rozvod. Ona souhlasila.“
„No dobře, ale sám jste řekl, že lidé z vašeho okolí nezávisle na sobě potvrzovali, že vaše žena někoho má.“
„To pro mě nejsou důvěryhodní svědci a navíc nedokázali říct nic určitého. Všechno to jsou zatím jenom jejich domněnky. Navíc odvozené od toho, jak mají rádi mě nebo moji ženu.“
„Nestačilo vám tedy její prohlášení, že nemá nic skrývat? Není to vlastně důkaz toho, že žádný poměr neměla?“
„Samozřejmě není. Já bych na jejím místě nemluvil jinak. Ona přece neřekla, že neměla poměr, ale že nemá co skrývat.“
„Ale jaký důkaz ode mne vlastně požadujete, abyste na jeho základě požádal o rozvod?“
„Všechny jiné, než její rukou podepsané přiznání, budou nedostatečné.“
„Omlouvám se, ale stále mi připadá, že žádné vyšetřování vlastně není potřeba.“
„Vám, jako nezaujatému pozorovateli to tak připadat může. Pro mě však budou vaše zjištění důležitým argumentem buď proti mé ženě, nebo proti mému okolí.“
„Dobře. Ostatně jsou to vaše peníze a vaše soukromé rozhodnutí.“
„Já bych to definoval spíše jako soukromé rozhodnutí ve veřejném zájmu, ale jinak jsem rád, že jste mě pochopil.“
„Tím si právě nejsem moc jistý…“