Ve čtvrtek však do centra dění opět vstoupil ten, který má přezdívku Pan pragocentrismus. Primátor Pavel Bém, člen ODS, prohlásil v přímém vstupu do Událostí České televize, že v případě pochybností o stavbě nové knihovny nejde o politický spor. Pokud by to pronesl pan Kaplický, tak bych tomu i uvěřil. Takhle je to pouze lehce modifikované – politik volá, chyťte politika! Ovšem už jsme si zvykli, že v případě pražského primátora se nic neděje bez rozmyslu a ne náhodou se v souvislosti s tímto architektonickým baillandem, kdy odborníkem je každý pěšák, zmiňuje daleko zásadnější projekt. Kandidatura Prahy na olympiádu někdy po roce 2016.
Hezky mediálně nahlas, po bémovsku, představil primátor svou olympijskou vizi. Zřejmě přitom předpokládal, že se rázem stane miláčkem národa, po ničem jiném netoužícího. Samozřejmě se také hned vyrukovalo s národní hrdostí, která jistě brzy začne fungovat na stejném principu jako rytíři z Blaníku. Betonářská lobby se sice opět zamilovala, ale pár rozumných se ozvalo, aby kulantněji primátorovi naznačila, že je to, především z finančního hlediska, pitomost. Já bych to tak nazval komplexně a tímto děkuji Václavu Havlovi, že již tak svými slovy učinil.
To, že narazil, si nejspíše uvědomil i Pavel Bém. Proto rychle hledal téma, které by překrylo spory kolem logičnosti uspořádání her a s mediální obratností sobě vlastní, popíchnul stranické kolegy na magistrátu, kteří se tak rádi procházejí s dětmi po Karlově mostu a hodiny vzhlížejí ku panoramatu Pražského hradu a okolí. Těm po měsících najednou došlo, že "vlastně ta knihovna jim tam v tom výhledu bude překážet", což v jejich jazyku znamená, že tím pádem musí překážet i občanům a vyhlásili boj. Dobře si jsou vědomi sporů, které se kolem vítězného návrhu nové podoby knihovny vedly a že byly daleko vypjatější, než nyní v případě olympiády. Je proto otázkou času, kdy z jejich úst zazní otázka, zda na Letné chceme "hyzdící knihovnu" nebo důstojný památník všem sportovcům, do kterého bude malebně vmontován držák na pochodeň olympijského ohně navržen Milanem Knížákem.
Jan Werich by k tomu možná podotknul něco ve smyslu, že lidská blbost je nesmrtelná. To se ovšem nedá, narozdíl třeba právě od architektury, říct o sportovních výsledcích. Holt myslet v politice samostatně se příliš nenosí, ale myslet v politice sám na sebe to je disciplína přímo olympijská.