Základem je vymyslet plastikový náhradní svět, o kterém by nikdo nepochyboval, že je pravý a navíc by se nedal recyklovat. Měl by existovat paralérně s tím reálným. Dostat se do něj musí zvládnout téměř každý. Chce to jen využít některou z nenápadných automatických lidských činností, jako bránu pro vstup. Četba novin. To by šlo. Návštěvníkem se stane každý, kdo přečte noviny celé. Od cenovky přes inzerci až po tiráž. Ano, včetně ekonomické rubriky. Pak by otočil na stranu šest a očima se vpíjel právě do této číslovky. Důvod zvolení tohoto numera bych slavnostně mohl odhalit vydáním skoro posledního pátého dílu. Zpět k Návštěvníkovi.
Pokud poctivě přečte celé noviny, bude ho čekat průvodce, který nejprve čtením myšlenek prověří, zda Návštěvník nepodvádí a případně mu může položit konkrétní otázku. Například kurz koruny vůči dolaru. Průvodcem by mohl být slušný novinář a to nejlépe z veřejnoprávního média, což by ovšem bylo dobré, alespoň zpočátku, nezveřejňovat. V románu by vystupoval pod zkráceným jménem Slunov, které v sobě nese slovanskou poctivost i germánskou rozpínavost. Případně obráceně.
Jestliže ovšem návštěvník použije jako bránu bulvární tisk, bude jeho průvodcem Bulnov s jižním temperamentním přístupem k pravdě i severskou odměřeností ke lži. Případně obráceně.
Slunové i Bulnové mají společně předky. Proto spolu nemohou válčit, ale podrazy, naschvály, žertíky a vtípky jsou dovoleny. Návštěvníci pak budou mít za úkol rozsoudit, který z rodů si vede lépe. To ovšem nebude jejich jediný úkol.
Celá zem je totiž rozdělena na několik částí ovládaných mediálními koncerny, zkráceně Medkony, které se mezi sebou o Sluny a Bulny přetahují. Přitom však nesmí být porušena rovnováha jejich rozmístění. Proto vždy doplní chybějící místa Návštěvník s možností se ze svého místa vykoupit. Způsob vykoupení bude spočívat v nutnosti někoho přesvědčit, aby přečetl celé noviny a vystřídal ho tak na jeho místě. To samozřejmě znamená, že Návštěvník dál existuje v našem světě. Prozrazovat ho budou pouze citace z novin nenápadně zakomponované do běžné řeči.
Myslím, že základní rámec příběhu mám za sebou. Teď už stačí jen vymyslet „rozbušku“, aby děj dostal spád. Tak příště….