Reklama
 
Blog | Petr Balada

Jak se prodává Dara

Mám rád noviny. Všechny ty zábavné i méně zábavné rubriky, které dohromady skládají mozaiku světa, jaký ve skutečnosti neexistuje.  Je to dobrodružství s předem jasným rozuzlením. I ta oznamovací číselná rubrika s titulkem “Uhodli jste?“ má pro mě předem jasnou odpověď. Řečeno ve volné parafrázi s Oscarem Wildem: Noviny čtu rád, protože je to jediná činnost, při které se nedozvím, co je nového.

Jedinou výjimkou je čas od času kulturní rubrika se svými recenzemi. Ovšem musí se jednat o tvorbu neznámých autorů. Ti novinami protažení už mají svou škatulku a ohlasy na jejich nový tvůrčí orgasmus jsou z dobré poloviny promyšlené týdny a měsíce dopředu. U nových jmen je to trochu složitější. Tam už je zapotřebí se alespoň podívat, co píšou kolegové, aby výsledek odpovídal realitě. Tedy virtuální realitě, abych byl korektně sám sebou upřesněný.

Poslední dobou se však zdá, že náš kulturní prostor trpí podvýživou. Zřejmě se málo hraje, zpívá, točí i tančí. Listy věnované kultuře tak musí odpovědný redaktor zaplňovat podivnými celostránkovými články, ve kterých osobně vypisuje, co všechno je v jeho oboru špatně. První čtvrtletí většina tiskovin zhodnotila českou kinematografii a včerejším dnem tato nepolitická neolympijská novinářská pochodeň osvítila hudební průmysl vydávající údajně mizerné české nahrávky v kategorii pop.

Článek nazvaný Česká popmusic došla až na dno sepsala Jana Kačurová pro Lidové noviny, které na titulní stránce varují, že školáci nerozumí psanému textu. A já musím dodat – nejsou v tom sami. Důvod? Po přečtení článku o zdejší hudební bídě jsem došel ke dvěma závěrům, o kterých však pochybuji, že Jana Kačurová chtěla, abych je vyvodil: 

Reklama

1)Asi bych si měl koupit nové album Dary Rolins

2)  Autorka má zřejmě nadstandardní vztahy s vydavatelstvím Indies

K prvnímu jsem došel na základě zmínky o odvážných sexy fotkách, přičemž jedna z nich je kupodivu hlavní doprovodnou fotografií celé stránky. Navíc tvář Dary Rolins láká na tento článek už z titulní stránky novin, což znamená, že její album musí být opravdu ukázkovým příkladem špatného produktu, tudíž je nutné ho důkladně poznat.

Druhý závěr vyplynul z poslední části textu, kde jsem se dočetl, že Indies je agilní, slaví relativní úspěch a se svými nahrávkami se dobře trefuje. Vše proloženo jejich téměř katalogovou nabídkou, která však s kategorií pop příliš nesouzní.  Což asi nejvíce odpovídá i původnímu záměru Jany Kačurové. Neboť pro dobrou muziku posílá své čtenáře mimo mainstream, když po svém hodnoticím článku zabírajícím dvě třetiny stránky nabízí na zbylém prostoru šestici vkusných desek. No, nevím. Ono se to celé nedá brát moc vážně. A fakt, že mainstream se nerovná pouze popmusic je jen drobnou pihou na Paroubkově tváři.

Místo předpokládaných odpovědí mi totiž zůstaly po přečtení článku spíše otázky. Jaký smysl má v novinách text postavený na výčtu nejprodávanějších desek a výčtu desek z jednoho konkrétního vydavatelství? Je to kritika velkých vydavatelství, nahrávek nebo jejich autorů? Proč není jako protiváha dna české popmusic použita například nahrávka Terezy Černochové (i když vyšla už v závěru loňského roku) nebo kapely Cartonnage? Proč autorka zkrátka do jednoho jediného odstavce nenapsala, že nejprodávanější domácí nahrávky se nedají poslouchat a z toho důvodu následuje na zbytku stránky přehled méně prodávaných kvalitních desek, které by čtenáři rozhodně neměli uniknout?

Noviny mám opravdu rád. Jenom díky nim můžu přemýšlet o tématech, o kterých by mě to bez nich ani nenapadlo. Už teď se například těším na léto a diskusi nad stavem mizerné produkce zdejších divadel.

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama