Mýty kolem úmrtí slavných byly vždycky vděčným tématem pro filmaře v jakékoliv době. Tentokrát došla řada na prvního představitele Supermana George Reevese a jeho výstřel do hlavy. Sebevražda nebo vražda? Úkol k rozřešení pro téměř zkrachovalého soukromého vyšetřovatele Louise Simoa (Adrien Brody). Ten sbírá stopy, indicie, důkazy a my zároveň v retrospektivách sledujeme Reevesův (Ben Affleck) herecký vzestup i pád (chvílemi to vypadá, že právě vzestup byl tím pádem), který osudnému výstřelu předcházel. Výsledkem je předložení hned několika variant s výsledkem, že nejpravděpodobnější bude přeci jenom sebevražda.
Problémem filmu je rozdělení do dvou časových linií – vyšetřování / retrospektiva – které v divákovi vyvolá po úvodních dvaceti minutách neodbytný pocit, že by raději sledoval buď jednu nebo druhou. Chvíli to vypadá, že důvodem zvoleného přístupu bude jakási paralela mezi osudem vyšetřovatele a herce, ale ta s postupem děje vyšumí do prázdna.
Zůstává tak pouze radost z rozdílného hereckého přístupu. Zatímco Affleck je vcelku střízlivý a nenáročný ve svých uvěřitelných gestech, Brody rozehrává i své pověstné obočí, aby zformoval další hereckou tvář tak vzdálenou Pianistovi. Mimochodem hudbu tu má tentokrát na starosti prvně jmenovaný a musím říct, že za jeho opakovaný mexický zpěv si, s prominutím, tu následnou kulku opravdu zasloužil. Hereckou partu doplňuje ještě Bob Hoskins v roli majitele filmových studií a Diane Lane se slušným výkonem v postavě jeho manželky a zároveň milenky Supermana.
Hollywoodlandu by prospěl podobný přístup, jaký nedávno zvolil Clint Eastwood: dva filmy. Obsahový rámec se nabízel pro oba kousky velmi slušný. Takto nám tu zbyla jen snadno zapomenutelná odškrtnutá položka v životopisném žánru.