Reklama
 
Blog | Petr Balada

UP´END´DOWN … La Fabrika (19.12.2010)

Navázat na úspěch, který se nabalil na projekt La Putyka, nebyl snadný úkol. Zopakovat možná neopakovatelné a přitom nevykrást sám sebe. Výzva, jejíž výsledek může stejně tak pohřbít, jako povznést. Bez dalších řečí okolo je nutné přiznat, že Rostislav Novák to se svým týmem dokázal. Představení UP´END´DOWN nabízí skvostný zážitek. Má obrovský emocionální náboj, který je o to překvapivější, že vychází vlastně z "pouhé" vedlejší příběhové spojnice rámující neuvěřitelná akrobatická čísla prováděná se zatajeným dechem v hledišti i jevišti.

Novákovi se povedl vskutku husarský kousek, kdy i zapojení převzatých postav, rolí či charakterů z La Putyky nelze ani v nejmenším brát jako vykrádání či ulehčení si pozice. Cirk drama UP´END´DOWN je natolik silné představení, že podobné berličky prostě nemá zapotřebí. Naopak jsou příjemným ironickým šklebem směrem k nevěřícím. A tak u stropu usazený hostinský z Putyky celý čas pozoruje dění pod sebou a hudební doprovod opět obstaraný triem Dyk, Prachař, Maxián rozehrává podobné melodické a vokální linky, aniž by to zavánělo parodií. S novým příběhem dostala jejich hudba zkrátka nový význam.
Samotný koncept příběhu s padlým andělem a okamžiky, kdy čas i život má poněkud odlišný rytmus, je rozehrán velmi zajímavým způsobem. Divákovi není povoleno ubrat v pozornosti. Neustále se něco děje, a ačkoliv by v první třetině představení mohl snadno podlehnout dojmu jakéhosi náhodného chaosu, vše do sebe postupně zapadá. Jako puzzle stavěné od středu směrem k rámu. UP´END´DOWN má jednoznačně parametry velkolepé divadelní události, na kterou bude opět obtížné sehnat lístky. Situace stresující o to více, že vidět ji jenom jednou nestačí. Křičící a ve stoje aplaudující spoludiváci nedělní premiéry mi to jistě potvrdí. 
Reklama